Jestli chceme udělat svět trochu hezčím místem k žití, máme jedinou možnost. Pracovat na sobě a tak uzdravovat svou duši, vztahy k blízkým a potažmo společnost. Jít příkladem a inspirovat sami sebou :) Jiná cesta ke změně není. V tom se jednoznačně shodnu s Lucií, mou dlouholetou koučkou, kamarádkou a mámou, která (mimo milionu dalších aktivit :)) vydala bestseller o rodičovství.
Česká holka, která na mateřské vybudovala milionovou firmu a dětský domov. Když se to takhle řekne, zní to hezky. Ale co za tím stálo a stojí, jakými duševními kotrmelci si procházím a jak sama na sobě pracuju, protože jestli je něco setsakra těžké, tak (z)měnit sama sebe… To moc lidí neví. Lucie to ví moc dobře.
S kamarádkou Nikčou jsme byly v Nepálu poprvé v roce 2018 a brzy se tam chystáme znovu. Projedeme celý západ i hlavní město a okolí. Nafotíme a natočíme, co to dá! :) Prozatím přináším Nikoliny zážitky z minulé cesty: Jak od naší holčičky Anishy dostala milounký dopis, na motorce projela nefalšovanou monzunovou bouřkou a poznala se (možná lépe, než sama chtěla :)) s místními šváby...
Před několika měsíci jsme začali „vyhrožovat“, že Thao – tak, jak ho znáte – brzy skončí. Někteří mě nařkli z marketingového triku, jiní se vyděsili, že už naše orientální móda nebude obohacovat jejich šatník. Že nebudou mít šanci dál takto přispívat na pomoc opuštěným dětem. Teď je to skoro dva měsíce od doby, kdy jsem odjela do Nepálu řešit všechny problémy. Je na čase zodpovědět vaše (vyřčené i nevyřčené) otázky…
Jak začíná knížka, kterou po letech odhodlávání se konečně píšu? Na hlavním autobusovém nádraží v Káthmándú, kde za pár minut potkám nejkrásnějšího Nepálce na světě, což změní život mně a následně desítkám místních dětí. Jenže abych k sobě byla upřímná, on ten můj podnikatelský příběh začal mnohem, mnohem dřív…
Ať už na sobě zkusíte jakoukoli terapii nebo sebe-rozvojovou techniku, připravte se na to, že objevíte to, co před nějakou stovkou let věděl už strejda Freud: „Všechno se to podělalo v dětství.“ Sáli jsme informace o světě kolem nás jako houby, nekriticky jsme přejímali názory nejbližšího okolí a v podvědomí si vytvořili přesvědčení, která pak formovala náš život.
Chystám se do Nepálu. Co tam budu dělat, vždyť neumím pořádně anglicky!? Prý stačí, když děti obejmu a udělám jim mámu… Tak jsem jela. Věděla jsem jen to, že jedna mladá holka jela zhubnout do Himálaje a měla v plánu tam učit děti anglicky. Dopadlo to tak, že začala pomáhat i jinak – a to ve velkém.
Pěkná blbost, alespoň podle mě. Znám mnoho těch, co neúspěchy, prohry a problémy položily na lopatky. Jenže pak jsou tu tací jako Terry Fox nebo Mahátma Gándhí. Já tohle rčení chápu jako výzvu – možnost, jak se na svůj život dívat, když je zle: „Když mě to nezabije, tak mě to posílí!
