22.01.2020

Můj život „před“ a „po Lucii“


Česká holka, která na mateřské vybudovala milionovou firmu a dětský domov. Když se to takhle řekne, zní to hezky. Ale co za tím stálo a stojí, jakými duševními kotrmelci si procházím a jak sama na sobě pracuju, protože jestli je něco setsakra těžké, tak (z)měnit sama sebe… To moc lidí neví. Lucie to ví moc dobře.

Lucie Königová je jedním z nejzásadnějších lidí na mé cestě. Pomohla mi objevit a (více či méně úspěšně :)) vymazat většinu bloků a hluboko zarytých vnitřních rádo-by-pravd, které mě brzdily v tom stát se sama sebou. 

Než jsem ji poznala, byla jsem věčně utahaná máma, co neměla času ani peněz nazbyt. Dnes mám obchod s módou Thao, který vydělává tolik, že se mi o tom v době „před Lucií“ snad ani neodvážilo zdát. Díky tomu můžu podporovat děti v nouzi, už ne jenom v Nepálu, ale i Česku. Miluju svoje děti. A přestože to zdaleka není vždycky procházka růžovým sadem (třeba zrovna teď, když to píšu, se spíš prodírám trnitým roštím :)), tak vím jedno: Že člověk může sám na sobě pracovat. 

Dnes jsem přesvědčená, že učit se, přirozeně rozvíjet svůj potenciál, nechat Život kvést… že to je vlastně to zásadní (a snad jediné), pro co jsme na tento svět přišli.

Všichni si v sobě nosíme za život nastřádané zkušenosti, které přetváříme ve vlastní pravdy a přesvědčení, podle kterých pak dál žijeme. Koučovala jsi stovky lidí. Znáš moje nejtemnější kouty. Jaké (jak ty ráda říkáš) „bordely v hlavě“ si nosí spousta z nás?

Určitě celkově negativní pohled na svět. Vnímání věcí spíš černě. Řekla bych skoro až podezíravý pohled na svět a lidi kolem. Nedůvěra. Strach ze zklamání. Uzavřenost. Pocit, že nejlépe zvládnu sám. Strach se otevřít druhým lidem. Důvěřovat. 

Je to logické, protože od dětství spoustu z nás stále varovali, abychom si dali pozor na cizí lidi. „Nikomu nevěř! Pozor, ať nespadneš. Tohle raději nejez, může to být otrávené. Radši nic neriskuj, ještě to špatně dopadne! Drž se jistot.“

Přitom spousta z nás uvnitř touží po něčem jiném a ve svých „komfortních“ zónách se pak paradoxně necítí komfortně. Ty jsi, Mysho, ukázkový příklad. Tvé podvědomí toužilo dokázat velké věci, rozjet byznys, inspirovat a motivovat další, pomáhat světu. Už v roce 2013, když jsem tě poprvé potkala. Thao a Tvou neziskovku tehdy (skoro) nikdo neznal. Tuším, že jsi říkala něco o tom, jak „jednou vydáš knihu“, ale že to budou do pár let tři bestsellery po sobě, tomu bys tehdy za nic na světě nevěřila.

To, co jsi chtěla, a co chce spousta z nás, předpokládá sdílet a spolupracovat s dalšími lidmi. Otevřít se a sdílet vize. Náš národ je historicky ustrašený a uzavřenější, což nás pak blokuje v kreativitě. Jsem skutečně šťastná, jak ty ses nakonec „vykuklila“ :) 

Jakých pochybných přesvědčení jsi se musela na své cestě zbavit ty?

Těch byly tisíce. Taky jsem si kdysi připadala jsem si k ničemu, nepotřebná, nedůležitá, nedokonalá. Svoji hodnotu jsem viděla jenom v mých v rolích, jako manažerka, matka, manželka. Ale že bych měla nějakou hodnotu jako žena, jako člověk?! To jsem neviděla. A i když se o tom moc nemluví, spousta z nás to tak má. Jako ženy jsme možná specialistky.

Nízké sebe-vědomí mě pronásledovalo a komplikovalo mi život ve vztazích, ve financích, v začátcích podnikání. Musela jsem si uzdravit vztah sama k sobě. Zlom přišel v roce 2010, kdy jsem se po čtrnácti letech rozhodla odejít z korporace. Nebyla jsem ale připravená na hlas ve své vlastní hlavě.

„Co jsi teď, když nejsi manažerka?! Vždyť teď nejsi nikdo! Nic. Nemáš žádnou hodnotu!” Byl to pro mě šok. Uvědomila jsem si, že dosud jsem budovala svoje sebevědomí na pomíjivé pozici, navoněné známou značkou na vizitce. Musela jsem si sebe-hodnotu stavět od znovu. Tentokrát už ale na zdravých vnitřních základech.

Kromě koučinku veřejně vystupuješ a píšeš. Tvým nejznámějším projektem je (Ne)Gramotný rodič, dokonce jsi vydala stejnojmenný bestseller. Jak jsi se k tomu dostala a co je hlavním poselstvím této knihy?

Hlavní poselství je, že my jako dospělí musíme začít nejdřív u sebe, protože děti nás jen zrcadlí. A pokud dospělý, rodič, není zralá osobnost, tak vychová opět jen nezralý plod.

Projekt (Ne)Gramotný rodič se rozvinul přirozeně, když jsem si uvědomila, jaké následky z dětství řeším s klienty na koučinkovém křesle. Uvědomila jsem si, že právě rodič je zásadní osobností v životě, která nás může svým přístupem rozvinout, nebo zničit, aniž by si to on sám uvědomoval. 

Rozhodla jsem se tak víc věnovat osvětě, prevenci a příčinám možných problémů v našem životě. Vidím své poslání v tom, vzdělávat dospělé, aby včas zastavili „negramotný“ přístup k sobě a svým dětem. Nejdřív vznikly přednášky, pak jsem vše sepsala do knihy

Je to na nás dospělých, zda se rozhodneme na sobě pracovat, uklidit si v životě převzatá destruktivní přesvědčení z původních rodin, a nepředávat je dál na své děti. 

Co bys vzkázala všem, kteří se bojí začít plnit si své sny? Dej nám nějaký univerzální recept na štěstí ;)

Může to znít jako otřepaná věta, ale štěstí je uvnitř každého z nás. Máme ho v sobě, ale často si ho nedovolíme prožívat. Představuji si štěstí jako takový pramínek, který může být ucpaný kvůli pseudo-pravdám a ničivým přesvědčením v naší hlavě, o kterých byla řeč. Recept na štěstí je tedy jednoduchý. Uklidit si nánosy, které nedovolují mému vnitřnímu štěstí proudit. 

Štěstí nenajdu nikde kolem sebe. Krátkodobě mě může nějaká věc, člověk nebo situace naplnit „štěstím“. Ale je to zdání, kterému když uvěříme, pak jenom pobíháme ze vztahu do vztahu, po obchodních centrech, hospodách. 

Dlouhodobé štěstí je o vnitřní čistotě, klidu, radostné Cestě, která mě samotnou naplňuje a dává mi smysl. Štěstí vidím v následování touhy, která je v každém z nás, i když pro každého může znamenat něco jiného. 

Pokud se necítím šťastně, tak to znamená, že mám v sobě bloky, programy nebo je také možné říct myšlenkové vzorce, které mi nedovolují štěstí prožívat. Pak je to opět jenom o vyčištění hlavy od těchto vzorců. Může to nějakou dobu trvat. 

Osvobodit se od své hlavy ale stojí vždycky zato. Doporučuji si dát na zrcadlo lísteček s větou: „Díváš se do tváře člověka, který je zodpovědný za Tvé štěstí.” Skutečně je potřeba začít u sebe

Autor: Michaela "Mysha" Gautam


novější článek starší článek

23.01.2020

Lucie Königová: „Děti jsou mými největšími učiteli.“

Jestli chceme udělat svět trochu hezčím místem k žití, máme jedinou možnost. Pracovat na sobě a tak uzdravovat svou duši, vztahy k blízkým a potažmo společnost. Jít příkladem a inspirovat sami sebou :) Jiná cesta ke změně není. V tom se jednoznačně shodnu s Lucií, mou dlouholetou koučkou, kamarádkou a mámou, která (mimo milionu dalších aktivit :)) vydala bestseller o rodičovství.

07.03.2019

Fotografka Nikol: "V Nepálu mě nejvíc překvapili švábi!"

S kamarádkou Nikčou jsme byly v Nepálu poprvé v roce 2018 a brzy se tam chystáme znovu. Projedeme celý západ i hlavní město a okolí. Nafotíme a natočíme, co to dá! :) Prozatím přináším Nikoliny zážitky z minulé cesty: Jak od naší holčičky Anishy dostala milounký dopis, na motorce projela nefalšovanou monzunovou bouřkou a poznala se (možná lépe, než sama chtěla :)) s místními šváby...



Na našem webu používáme a zpracováváme cookies. Tím, že stránku využíváte, s tím uvádíte svůj informovaný souhlas. V případě nesouhlasu je bohužel nutné, abyste web opustili. Děkuji za pochopení. S úctou, Michaela Gautam